Jak se vyrovnat se smrtí mazlíčka
6 min. čtení

Jak se vyrovnat se smrtí mazlíčka

Komu už někdy umřelo zvířátko, ví, jak to bolí. Bolest je totožná s tou, kterou zažíváme, když nám zemře milovaný člověk. I s mazlíčkem totiž máme blízký vztah a jeho ztráta je pro nás velmi bolestivá. Truchlení po odchodu našich milovaných je individuálně dlouhý proces, který má několik fází a u někoho trvá týdny, u jiného měsíce. Je naprosto v pořádku být smutný, plakat či jinak projevovat emoce. Velmi nápomocné je se ze smutku vypovídat v rozhovoru s někým, kdo odchod mazlíčka také zažil a je schopný pochopit, jak se cítíte. Vyhněte se rozhovorům s lidmi, kteří vám na váš smutek řeknou, že to přece byl jen pes/křeček, a že byste se měli konečně vzchopit.

Jak postupovat

Jak se smířit se smrtí mazlíčkaKdyž nás mazlíček opustí, je důležité se s ním rozloučit, poděkovat mu za to, jaký byl a uvědomit si, co pro nás znamenal. Můžete si s ním povídat nahlas nebo v duchu. Vzpomeňte si na to hezké, co jste spolu zažili. Následně, až se na to budete cítit, doporučuji zbavit se věcí, které vám po něm zbyly – v případě malých zvířat se bude jednat o klec, v případě většího zvířete o pelíšky, škrabadla, hračky, misky atd. Věci odstraňte z očí, darujte nebo je prodejte. Obvykle se na tyto kroky pozůstalí cítí až po několika dnech a je to tak v pořádku, neměli byste se do ničeho nutit. Zároveň není pravidlem, že bolest utišíte tím, že si pořídíte nového mazlíčka. Měli byste si nechat čas na truchlení a na rozmyšlenou. Příští mazlíček nebude stejný jako ten předešlý a než začnete nový vztah, musíte uvnitř sebe ukončit ten starý.
Je dobré mít místo, kde můžeme památku svého mazlíčka uctívat. Je jedno, jestli mu uděláte hrobeček nebo ho budete mít doma v urničce. Pokud jste mazlíčkovi udělali hrobeček, můžete na něj zasadit květinu nebo strom. Tím zhmotníte svou lásku k němu a můžeme o ni dále pečovat. Je také naprosto v pořádku, že ho ještě týdny po jeho smrti vidíte nebo slyšíte zvuky, které s ním máte spojené. Někdo tvrdí, že se s námi takto dušička zemřelého loučí, možná tomu tak je…
V době, kdy jsem se telepaticky spojovala se zvířaty, uměla jsem se spojit i s těmi zemřelými. A jedna věc byla na těchto spojeních společná, a to nekončící klid a láska, které mě ve chvíli spojení obklopily. Od té doby přistupuji ke smrti trochu jinak, protože vím, že na onom místě je dobře. Nejtěžší je to pro nás, co jsme tady zůstali sami. A proto je vždy třeba odchody našich milovaných citlivě ošetřit.

Jeden tip na konec

Pokud bolest neustává a vy si třeba vyčítáte, že jste pro mazlíčka neudělali dost nebo dokonce máte pocit, že jste za jeho smrt nějakým způsobem zodpovědní, napište mu dopis. Dopis pište vlastní rukou a naplno jeho psaní prožijte. Napište, cokoliv vás napadne, jaké na mazlíčka máte vzpomínky, jak vám chybí, co si vyčítáte nebo jak moc si přejete mít ho zpátky. Co s dopisem dále uděláte, je jen na vás, můžete ho zakopat, spálit nebo si ho schovat. Pokud si ho schováte, uvidíte, že příště, až ho najdete, zaplaví vás při jeho čtení místo skličující bolesti ohromná láska a vděčnost.
Přeji vám hodně sil!

Jak pomoci člověku, který přišel o zvíře?

Buďte tady pro něj, nabídněte, že kdyby něco potřeboval, může se na vás obrátit, ale do ničeho ho nenuťte. Pokud s vámi mluvit nechce, neberte si to osobně. Mějte k jeho smutku pochopení, každý se se smrtí vyrovnáváme jinak a někdy to trvá i měsíce. Neptejte se truchlícího, jestli si nechce pořídit nové zvíře, to je to poslední, na co takový člověk myslí. Nekupujte mu žádné „náhradní“ zvíře! A neříkejte mu, že bude lépe, nepomůže mu to. Buďte s ním, když to bude potřebovat, buďte chápaví, vyslechněte ho a nabídněte svou pomoc. Nezapomeňte ale taky na sebe, pokud na vás smutek z truchlícího člověka přešel, vytřepte celé tělo, vyskákejte se nebo několikrát zadupejte do země.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *