Obsah článku:

• Taxonomické zařazení
• Chov pískomila
• Vybavení klece pro pískomily
• Krmení pískomila
• Rozmnožování pískomilů
• Poradna chovu pískomilů

---

Pískomil je na první pohled trochu podobný potkanovi, akorát je menší, má menší ouška a osrstěný ocásek, na jehož konci má poměrně nenápadnou štětičku tvořenou delšími chlupy. Nejběžnější barvou srsti pískomila je přírodní – aguti, existuje však velké množství barevných mutací od bílé, přes krémovou nejrůznějších odstínů, až po černou. Časté jsou také strakaté varianty.
Pískomilové se vyznačují trhavými pohyby. Často je také uvidíte stát na zadních nohách podobně jako třeba surikaty. Při spatření nebezpečí pískomilové dupou zadníma nohama. Pískomily můžete také často spatřit schoulené na jedné hromadě, obvykle tak odpočívají. Při komunikaci vydávají také velké množství zvuků. Většinu z nich však nemůžeme slyšet, protože leží v pásmu ultrazvukových signálů, které naše ucho nezachytí.
Pískomil mongolský má v angličtině název Mongolian Gerbil a v němčině Mongolische Wüstenrennmaus. 

Taxonomické zařazení

Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: hlodavci (Rodentia)
Čeleď: myšovití (Muridae)
Podčeleď: pískomilové (Gerbillinae)
Rod: pískomil (Meriones)
Druh: pískomil mongolský (Meriones unguiculatus)

Chov pískomila

Pískomil je velmi aktivní hlodavec. Pokud tedy rádi pozorujete chování zvířat při interakcích s dalšími jedinci, hrabání chodeb v podestýlce, či křečkování stavebního materiálu a krmení, je pro vás pískomil tou správnou volbou. Pokud si však hlodavce pořizujete hlavně na mazlení, pořiďte si třeba morče. Pískomil je aktivní hlavně přes noc, dokáže být také velmi hlučný a udělat okolo klece velký nepořádek. Nedoporučuji tedy pískomily mít v ložnici.
V přírodě pískomil obývá pouště, polopouště a stepi, kde si vyhrabává si složité nory s několika východy. Tvoří rodinné skupinky, proto bychom nikdy neměli pískomila chovat samotného, utrápil by se. Nejlepší je chovat skupinku sourozenců stejného pohlaví už od mláďat. Samice jsou obecně klidnější a lépe se ochočí. Ve skupině samců se občas vyskytnou konflikty, ale není to nijak vážné. Samečci jsou obecně víc cítit, než samice. Na složení chovné skupiny se zaměřte již před pořizováním pískomilů, těžko se totiž do zaběhané skupiny zvířat přidávají další. Často se nová zvířata vůbec nepovede do skupiny začlenit. Při seznamování pískomilů s novými využijte jemně naparfémovaného písku (kapičkou přírodního éterického oleje), ve kterém se postupně všichni pískomilové vykoupou. Vykoupané pískomily potom umístěte do nové ubikace, aby nikdo z nich nebyl zvýhodněný znalostí prostředí nebo označkováním teritoria. Při manipulaci s pískomilem dejte pozor na jeho ocásek, pokud byste ho totiž chytili za konec ocásku, upadl by mu a už by nikdy nedorostl. Pokud už musíte pískomila za ocas chytit, tak pouze za jeho kořen, tedy za část nejblíže tělu.

Vybavení klece pro pískomily

Pískomilové milují výhled z výšky, proto by jejich ubikace měla být dostatečně vysoká a měla by mít hluboké dno. Rozměry pro skupinu pískomilů mají být aspoň 100 × 50 × 60 cm. Klec pro pískomily se často se skládá z akvária a vrchní části klece. Je to z důvodu, že pískomilové potřebují větší množství podestýlky, ve které si hrabou nory. Skleněné dno zamezí nepořádku okolo ubikace a taky zvířatům ve snaze prokousat se ven plastovými částmi klece. Navíc se vám budou dobře sledovat nory, které si pískomilové hloubí.
V kleci musí mít dostatečné množství hraček a prolézaček – travnaté nebo dřevěné domečky, větvičky nebo kořeny stromů nejedovatých stromů (bříza, vrba, jabloň), kolečka či talíře na běhání, tunely z ruliček od toaletního papíru nebo kuchyňských utěrek. Vybírejte pouze z přírodních materiálů, žádný plast. Ruličky jsou pískomilové schopni během jedné noci zlikvidovat, proto si jich připravte větší množství. Pískomilům poskytněte i materiál na vystlání hnízda – např. kapesníky nebo papírové ubrousky. Vyhněte se vatě pro hlodavce, mohou se do ní zamotat nebo si v ní zaseknout drápky.
Jako podestýlku můžete použít hobliny nebo Asan. Pískomilové milují písečné koupele stejně jako křečíci a činčily. Písek koupíte např. tady. Do ubikace tedy nezapomeňte dát i misku s těžkým dnem a pískem ji pravidelně plnit. Nelekejte si, když uvidíte, že pískomilové do písku močí. Jejich pach se jim tak při koupeli dostane do kožíšku, a to mají rádi. Písek jim ale často vyměňujte.

Krmení pískomila

Pískomil se v přírodě živí hlavně semeny, cibulemi, kořínky a hlízami. Nepohrdne ani zelenými částmi rostlin a hmyzem. Potrava v zajetí by tedy měla být pestrá, tvořena nejrůznějšími semeny, sušenými bylinami, čistou pampeliškou a čerstvou zeleninou a ovocem. K ohryzu by pískomilové měli mít k dispozici větvičky jabloně nebo břízy. Pozor na větve peckovin (švestka, třešeň, meruňka atd., ty jsou pro zvířata jedovaté. Nezbytnou součást jídelníčku tvoří živočišná složka, tedy hmyz, maso, sýr, tvaroh a vajíčka. Pískomily krmíme večer a směs suchého krmení jim nemusíme dávat do misky, ale můžeme ho pískomilům poházet po podestýlce, zajistíme jim tak i zábavu. Pískomilové sice málo pijí, tekutiny přijímají povětšinou z potravy, ale i tak na pítko v kleci nezapomeňte.

Rozmnožování pískomilů

Doba březosti samice pískomila trvá od 25 do 29 dní a rodí se 2 až 8 altriciálních mláďat. Po porodu jsou holá, slepá a plně závislá na matce. Osamostatňují se cca ve 4 týdnech věku. Na výchově mláďat se podílí i samec, proto není dobré ho od samice s mláďaty oddělovat, aby si jim tak postupně neodcizil. Pískomilové jsou plodní do dvou let. V lidské péči se pískomilové dožívají 3 až 5 let.

---

Poradna chovu pískomilů

PRAVIDLA
1. Své dotazy k chovu pískomila pište do diskuze níže, ale nevkládejte odkazy, jinak bude celý dotaz automaticky smazán.
2. Dotazy mi nepište v e-mailech, neodpovím na ně, zároveň nevolejte na mobil.
3. Vulgární nebo nesrozumitelné dotazy budou smazány. Pište tak, aby se to dalo přečíst a pochopit.
4. Odesláním komentáře souhlasíte se Zásadami ochrany osobních údajů.